.. nejnebezpečnější věta, kterou z kynologie znám, je „to si nesmí dovolit“. Proč? V ten okamžik se z parťáků stávají podřízení, z nejlepších přátel největší nepřátelé, z kamarádů sluhové. Obvykle za tímto prohlášením následují způsoby, jak psu zamezit v jeho nepatřičném / nežádoucím / problémovém chování. Více než obvykle tyto způsoby znamenají různé formy restrikcí a omezení, od fyzického vmanipulování psa třeba rukama do nějakého chování, po menší či větší fyzické nátlaky pomocí pomůcek a prostředků.
A co na to pes? No a to je ono – po té úvodní větě už tohle nikoho nezajímá. Lidi nezajímá, co na to pes. Nejde jim totiž o příčiny takového chování, nezajímá je, co a proč jim pes tímto sděluje, ostatně najednou je to z „přítele člověka“ prostě „jen pes“. Používáme slova, jak se nám hodí, používáme psy, jak se nám hodí, nerespektujeme, že jde o živé tvory se schopnostmi bohatého sociálního a emočního života… psi jsou tak neskutečně ukecaní, když jim začnete naslouchat…
Ale ne. My řešíme důsledky problémů, které často vyvoláváme sami, místo abychom řešili příčiny toho, proč měl pes potřebu zareagovat právě takto. Každé psí sdělení má nějaký důvod, každé psí chování má nějakou příčinu (a samozřejmě následek), ale řešíte-li jakýkoliv problém se psem, nejprve si prosím položte otázku: „Proč to ten pes vlastně udělal? Co se mi tím snaží sdělit?“ Řešte příčiny, ne následky… Psi toho dokáží sdělovat tolik, a když už dojdete k tomu, že si něco „nesmí dovolit“, obvykle už v komunikaci na vás váš pes ječí, protože jste poměrně dlouho hluší, neposloucháte jemnější řeč, kterou vás už delší dobu upozorňuje na problém…
A tak vás prosím, jakmile kdekoliv narazíte v diskuzi na prohlášení „to si pes nesmí nikdy dovolit“, rychle odtud pryč. Někam, kde se vás zeptají, proč to ten pes vlastně dělá, co je příčinou, a jak vlastně odstranit důvod toho všeho…
Autor: Lenka Blachová